KIC MĚSTA VELEŠÍN POŘÁDÁ PŘEDNÁŠKU S OZVUČENOU PROJEKCÍ FOTOGRAFIÍ

Kříže a křížky, boží muka, mártly, sochy, kapličky stojící, opravené i v ruinách, ve vesnicích, u cest, i skryté v lesích, historie, příběhy a současnost.

Přednáší a vypravuje Milan Koželuh

Po staletí se v Novohradských horách a jejich podhůří mísila kultura česká a německá. Po staletí tu lidé na návsích, u cest i v lesích stavěli křížky, boží muka a kapličky. Někdy víc k poctě Boha, jindy k spočinutí pro poutníky, a ještě jindy jako připomenutí či odčinění smrti nebo poděkování za dobré konce.
Nejen v dobách zlých, ale v tehdejším světě naplněném prací a starostmi byly hlavně kapličky nejčastěji zasvěceny Panně Marii, té svaté nejbližší, jíž se dá svěřit jako matce se všemi bolestmi a prosit o pomoc.
Je zvláštní jak hodně se do vzhledu tesaných výklenkových kapliček a božích muk promítne duše místních lidí. Ač to asi coby kameníci nevěděli, a vlastně si od Nových Hradů po Rychnov nad Malší byli i dost vzdáleni, přesto mají jejich díla něco společného, něco, co je odlišuje od staveb už o pár kilometrů dál, natož jinde v Čechách či Rakousku. Není to ani tak zdobnost nebo velkolepost, ale jednoduchost, ladnost, čistota. A je překvapivé, jak jsme si už jako děti, ač třebas s pionýrským šátkem na krku, na jejich vzhled zvykli a jak divné nám mnohdy připadají křížky, boží muka a kapličky odjinud.
Dvacáté století na svém počátku přineslo nejdřív nebývalý rozmach a také proměnu malých sakrálních staveb. Druhá světová válka a její následky ale v Novohradských horách znamenala opuštění krajiny. S lidmi odešla paměť příběhů kapliček a křížků, a mnohdy i láska k nim. Některé padly za oběť rozorávání mezí, většina zůstala lidmi opuštěna ať už v zakázaném území pohraničního pásma nebo i před ním. Ty kamenné se pokryly mechy a lišejníky a stávaly se skoro neviditelnou součástí lesů. Hůř na tom byly zděné kapličky, mnoho z nich bez lidské péče skončilo jako ruiny.
Už je to 35 let, co krajina Novohradských hor není zakázaná a není zakázané milovat a starat se o církevní stavbičky. K některým z nich se alespoň na úlevné shledání stihli vrátit původní obyvatelé. Řekli nám o jejich příběhu a pomohli s opravou, dalších se ujali dobří lidé, ať místní či zdaleka. Někdy se oprava udělala podomácku, jinde jako generální znovuvystavění  a ještě jinde jako volná kreace na původní téma. Jak jinak tyhle umělecké přínosy dopadají, když jde o poctivou kovářskou práci u křížků a jak různorodé výsledky naopak mají podmáčené omítané kapličky.
Za desítky let ale už i ty dříve opravené památky mnohdy potřebují další opravu, když už ne každoroční péči.
A pořád je tu dost těch ukrytých v lesích. Možná někdy i v nadšení po roce 89 objevených, ale dnes už zase spíše zapomenutých.
Kapličky Novohradských hor jsou dvanáctou přednáškou v cyklu Genius Loci Novohradských hor Milana Koželuha.